Rozloučení březen 2018

Ráda bych využila této příležitosti, abych se s vámi rozloučila před svým brzkým návratem do Nepálu a abych vám poděkovala – těm, se kterými jsem se na některé z Dharma sešlostí setkala osobně, za všechna jablíčka a čokolády, ale především za všechna milá slova, kterých se mi od vás při různých příležitostech dostalo, a těm z vás, se kterými se osobně neznám, za váš zájem o Buddhovo učení a tibetskou tradici a kulturu, který vás dovedl ke čtení tohoto textu.

Pět týdnů v Čechách, které se právě chýlí ke konci, byla radostná i hluboká zkušenost. Moc mě těší zájem, se kterým jsem se setkala: zájem položit si otázku co je v životě opravdu důležité, zájem o jiné než materiální hodnoty, zájem o ostatní, zájem a odhodlání kultivovat vlastní srdce a mysl, i když to leckdy není jednoduché. A také mi vždycky udělala radost vlídnost, laskavost a velkorysost, se kterou jsem se setkala jako bytost obyčejná a nedokonalá, jako začátečník na cestě, který leckdy zná věci spíš z knih než z osobní zkušenosti.

Můj letošní pobyt v Čechách začal třídenní oslavou Losaru, tibetského nového roku, díky které jsem navštívila tři různá místa. O.s. Potalu znám už dlouho, byla to právě Potala, kde jsme jako skupinka několika studentů FPMT a Lámy Zopy Rinpočhe začínali, a která nám velkoryse nabídla prostory k setkávání. Vždycky se tam ráda vracím, i letos jsem tam během dvou svých přednášek viděla mnoho známých tváří, ke kterým si sice neumím přiřadit jméno, ale vím, že už k sobě tak nějak patříme. Překvapením byl Tibet Open House, především pak to, že má rezidentního tibetského geše (vzdělaného mnicha, který prošel mnohaletým studiem v jedné z tradičních tibetských klášterních univerzit nyní obnovených v Indii) – geše Ješi Gawa je znalý, bezprostřední a přátelský a ráda bych vám doporučila jeho pravidelné kurzy, hovoří snadno srozumitelnou angličtinou. A do třetice krásné nové prostory ve Sněmovní ulici, kde jsem pak také měla příležitost promluvit je členům spolku Češi Tibet podporují – jak záslužné, že jsou tu lidé, kteří nezapomínají, čím si Tibeťané prošli a nadále prochází, a kteří se snaží o to, aby nezapomínali ani ti, kteří mají větší moc něco změnit.

Dvě víkendová meditační ústraní, postní Ňjungne a Lam Rim retreat mi daly příležitost strávit pár dnů od rána až do večera plných Dharmy se starými přáteli a poznat přátele nové, děkuji za odvahu zejména těm, pro které to byla první zkušenost s celodenním sezením na meditačním polštáři, v případě ňjungne i bez jídla a bez pití. Díky návštěvě ze Slovenska to byla mezinárodní událost!

No a nakonec návštěva a učení geše Grahama, jednoho z mých milých učitelů, který v Buddhistickém centru Lotus tři dny učil o pravé přirozenosti všech jevů, absenci inherentní existence, téma těžké, ale naprosto zásadní, protože nic jiného, než poznání prázdnoty, nemůže rozptýlit naši nevědomost, o které Buddha učil, že je kořenem všech problémů. Opět jsme měli účastníky v Dharmě nové a opět mi udělalo radost, že vytrvali navzdory obtížnosti výkladu a mému nedokonalému překladu. Geše la sám říkal, že na něj udělalo dojem, jak jsme všichni pozorně poslouchali. Přijeli i mí dávní spolužáci z Dharma centra v Itálii, takže další událost mezinárodního významu a rovněž mezibuddhistického, protože jsme měli milou návštěvu praktikujícího Théravády. Doufáme, že geše la přijme naše pozvání i napřesrok.

To vše je teď již minulostí a jak Buddha sám říkal, každé setkání končí rozloučením. Vracím se do kláštera, kde se cítím doma, a hřeje mě vědomí, že mám v Čechách řadu starých i nových přátel a že se za rok snad zase uvidíme.

Vaše Tenzin Palmo